Láska z kavárny

Vešel jsem do kavárny a sed si ke stolečku,

na němž ležel lístek nápojový.

Zalistoval jsem v něm a rozhod se pro latté,

k němu si dám dortík jahodový.

Přišla ke mně servírka a, co si dám, se ptala,

moje přání tužkou zapsala si,

jenže po pěti minutách donesla mi presso,

chudák holka, spletla si to asi.

Tak jsem řek

Ale tohle, ach mé děvče zlaté,

není přece vůbec žádné latté,

však přestože tam chybí mléčná pěna,

jste nesmírně okouzlující žena.

S úctou vašim půvabům hold vzdávám

a o vaši ruku tímto žádám.

Už je, moje lásko, ach ruka v rukávě,

i když víš prdlačku o kávě.

Za rok a dva týdny budem slavit zlatou svatbu,

s každým dnem se ještě radši máme,

a když mi moje láska doma turka uvaří,

tak oba s úsměvem vzpomínáme,

Jak jsem řek

Ale tohle, ach mé děvče zlaté,

není přece vůbec žádné latté,

však přestože tam chybí mléčná pěna,

jste nesmírně okouzlující žena.

S úctou vašim půvabům hold vzdávám

a o vaši ruku tímto žádám.

Už je, moje lásko, ach ruka v rukávě,

i když víš prdlačku o kávě.

Tehdy, to nás ještě mládí hřálo,

ale člověk stárne a sil zbývá málo.

Když o hrneček zacinká lžička,

ve vzduchu je cítit pohodička.

Však když občas odjedeš do lázní,

přiznám se, že mám trochu problém s kázní.

Na kafíčko rád se odbelhám do kavárny

a na mladou servírku tam zkouším prasárny.