Přemýšlím a přemýšlím

Pořád se musím ptát, co přijde po smrti?

Až umřu na stáří, až něco mě rozdrtí,

kam přijde duše má? Zda vůbec přežije?

Je život posmrtný? Jestli jo, jaký je?

Až mě to klepne, tak jakýpak to bude?

Zdalipak andělé budou lítat všude?

A až má dušička vylétne nad mraky,

zdalipak stane se andělíčkem taky?

Posmrtný život, ten byl by na prd.

Člověk už moh by si konečně dáchnout,

jenomže jestliže budem žít zas,

věčný odpočinek nečeká nás.

Ach, Bože veliký, pořád se musím ptát,

až umřu, kdo na mě vzpomínat bude rád?

A kdo bude na mě vzpomínat se zlostí?

Až však dědit bude, ještě mi odpustí!

A tak přemýšlím, přemýšlím,

pořád nad tím přemítám,

co se stane ve chvíli,

až rande se smrtkou si dám?

Přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím!

Posmrtný život, ten byl by na prd.

Člověk už moh by si konečně dáchnout.

Jenomže jestliže budem žít zas,

věčný odpočinek nečeká nás.