Ráno slečny Zuzany

I

Hvězdy hořely. Vlastně spíš už jen tak doutnaly a čekaly, až bude den a půjdou spát. Měsíc s nimi. Už ztrácel energii a s ním i jasné světlo. Počalo se rozednívat a světýlka na obloze se postupně utápěla v nebeské modři.

Na stole stály dvě sklenice. Jedna byla prázdná, v druhé byla trocha cihlově červeného vína. Zbytek odpočíval v elegantní štíhlé láhvi, jež stála o kousek dál. Ke stolu patřily dvě židle. Ta na levé straně čekala, až se na ni někdo posadí, ta vpravo se již se svým hostem rozloučila. Když se rozzářily hvězdy, Zuzana ji opustila a přesunula se do manželské postele, aby opět usínala sama, jen se svým snem o milovaném a milujícím muži.

Nyní začal nový den a Zuzana si sedla zpět na židli. Lůžkoviny nechala, jak byly, a pozorovala holoubka, který se právě uvelebil na parapetu, aby se mohl pokochat pohledem na přenádhernou dívku. Ta si nalila dvě deci červeného a po malých douškách jej přesouvala ze sklenice do svých něžných útrob.

Slunce pozdravilo Zuzanu hřejivým paprskem a dívka otevřela okno, aby jeho energií naplnila svůj pokojík. Do místnosti vniknul jemný vánek a roztancoval květinu na poličce. Rostlinka se rozdováděla tak, že se jí po chvíli zatočila hlava a spadla i s květináčem na šedý koberec s pruhovaným vzorem. Holoubek se lekl a uletěl.

Zuzana už byla dávno vzhůru, ale snila pořád dál. Své sny sice chtěla utopit ve víně, ale ony pokaždé vyplavaly zpět na hladinu.

II

Dívka pohlédla z okna. Naproti byl park. Rozlehlá travnatá plocha byla prošpikována různě úzkými a širokými cestičkami a lavičky vypadaly jako dešťové kapky zachycené pavučinou. Vítr rozčesával zelený lesík na obzoru a bílé mraky plynuly po sytě modré obloze jako výletní loďky mířící někam, kde je to extrémně krásné.

Zuzana se usmála na Slunce, přibouchla okno, až se vysypala jedna ze skleněných tabulek, a jen tak v košilce vyběhla do parku nadýchat se čerstvého vzduchu a nechat se pohladit dlaní větru, jenž si právě pohrával s hromádkou spadaného listí.

Vánek vnikl rozbitým oknem do Zuzančina pokoje a vymaloval zdi tyrkysovým odstínem.

III

Když si Zuzančiny plíce dosyta užily čerstvého vzduchu, dívka se vrátila domů a opět zasedla ke svému stolu, k vínu a dvěma skleničkám. Dírou v okně dovnitř vniklo slunéčko sedmitečné a po elegantním manévru přistálo na okraji stolu. Byl nádherný den.