Žlutý míček

Za dvouletým Pepíkem přišel strýček,

donesl mu malý dar - žlutý míček.

Pepík velkou radost měl, šťastně se smál,

ihned míček uchopil a hodil jej v dál.

Míček rozbil křišťálovou sklenku,

vysklil okno, hop - a už byl venku!

Konečně moh svobodně si skákat.

Ale Pepík začal usedavě plakat.

Strejda vůbec nelenil, řekl Není zbytí!

Z okna rychle vyskočil, že míček chytí.

Jenomže jej nechytil, už pozdě bylo.

Však míčkovi se skákání zalíbilo.

Skákal po souši, poznal i vodu,

poznal velkoměsto i přírodu.

Proskákal každá kout, každou škvíru,

byl to nejšťastnější míček ve vesmíru.

Spokojený rovněž byl Pepíček,

neboť skok z pátého patra přežil strýček.

Z lůžka se už sice nikdy nezved´,

ale nový míček koupil přes internet.